Významná místa

Karlův most

Karlův most je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v České republice. V Čechách to byla v pořadí čtvrtá kamenná mostní stavba, Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se stala i díky kamennému mostu významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách. Od konce 17. století bylo postupně na most umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „kamenný“ nebo „pražský“ most. Název „Karlův most“ se vžil až kolem roku 1870

Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 metrů dlouhý a jeho šířka je 9,40 až 9,50 m; výška vozovky je 13 m nad normální hladinou.[1] Je tvořen šestnácti oblouky. Most je doplněn třemi věžemi. Na Malé Straně jsou to větší a menší Malostranská mostecká věž. Na straně Starého Města pak Staroměstská mostecká věž.

Katedrála Svatého Víta

Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha, běžně jen katedrála svatého Víta či svatovítská katedrála dle původního zasvěcení, je nejvýznamnější český katolický kostel a výrazná dominanta Pražského hradu.

Kostel sv. Mikuláše na Malé Straně

Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v r. 1283. Ten byl po r. 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava. V budově fary vznikl r. 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně. V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení. Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnázium. S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů. Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v r. 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu. Stavbě profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu. Stavba kostela podle původního plánu Domenica Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v r. 1703. První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dienzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v r. 1711. Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti. Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles. Stavitel Kryštof Dienzenhofer zemřel r. 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer. V r. 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu. Chrám byl vysvěcen r. 1752, ale do 60. let se ještě pracovalo na jeho výzdobě.

Lanová dráha na Petřín

Lanová dráha na Petřín je pozemní lanová dráha zajišťující přepravu osob na vrch Petřín v Praze; převážná část lanovky spadá do území Malé Strany, horní stanice patří do hradčanské části Strahova. Provoz je zajišťován po kolejích systémem tažných lan. Dráha je dlouhá 510,4 m. Lanová dráha jezdí denně od 9 hodin do přibližně 23:30 hodin, interval se podle denního a ročního období mění od 10 do 20 minut.

Národní divadlo

Národní divadlo v Praze patří mezi nejznámější divadla v České republice. Novorenesanční budova divadla Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národněkulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického.

Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa premiérou Smetanovy Libuše, komponované začátkem sedmdesátých let pro tuto příležitost.

Obecní dům

Obecní dům (původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy) je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze, jež stojí na náměstí Republiky, v sousedství Prašné brány naproti domu U Hybernů.

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů A. Balšánka a O. Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. Století

Petřínská rozhledna

Petřínská rozhledna je mladší sestrou Eiffelovy věže, která „trochu“ přerostla své sourozence. Z nejkrásnějších věží ta nejvýše položená. Vzbuzuje zmatené pocity, údiv i oprávněnou hrdost. Jen dva roky po dostavění elegantní pařížské věže, která dosahuje úctyhodných 361 metrů nad mořem, se nad pražskou kotlinou i nad hladinou oceánů vynořila Petřínská rozhledna a tiše vyhlásila svoje prvenství. Výškou 378 m. n. m, jakoby sestru přivinula pod ochranná křídla.

Pražský hrad

Pražský Hrad je nejvýznamnější český hrad (původně raně středověké hradiště) stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Dvakrát v dějinách se stal hlavní rezidencí císaře Svaté říše římské.

Postupnými přístavbami a úpravami vznikl z hradiště založeného v 9. století, se svými rozměry 570 m délky a 128 m šířky jeden z největších hradních komplexů na světě. Je považován nejen za symbol města, ale i české státnosti a podle Guinessovy knihy rekordů za největší starobylý hrad na světě.

Součástí hradu je Katedrála svatého Víta, tradiční místo korunovací českých králů i jejich posledního odpočinku. Mimo mnohých českých panovníků (včetně čtyř císařů), pražských biskupů a arcibiskupů, duchovních, šlechticů i jiných lidí spjatých s pražským dvorem jsou v katedrále pochováni i někteří světci – velká část českých zemských patronů (sv. Václav, Vít, Vojtěch, Zikmund nebo Jan Nepomucký). Jsou zde také uloženy české korunovační klenoty.

Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí (dříve také Velké náměstí, lidově dnes Staromák) je náměstí v Praze v centrum Starého Města a historického jádra velkoměsta vůbec. Rozkládá se na ploše více než 9000 m². Prochází tudy královská cesta. Historická radnice, Týnský chrám, Husitský kostel sv. Mikuláše na Starém Městě, palác Kinských, dům „U kamenného zvonu“ a další pozoruhodné stavby obklopují náměstí. Uprostřed Staroměstského náměstí stojí pomník mistra Jana Husa. Ve sklepeních domů, jež náměstí lemují, můžeme najít románské a gotické základy. Na nich stojí renesanční, barokní a rokokové domy. Nachází se zde Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Orloj je poprvé doložen v listině z 9. října 1410.

Václavské náměstí

Václavské náměstí (hovorově zvané také Václavák nebo původním označením Koňský trh) je pražské kulturní a obchodní centrum. Je to 682 m dlouhý a 60 m široký bulvár na Novém Městě, který vede od Národního muzea k Můstku k hranici Starého Města. Václavské náměstí bylo svědkem mnoha významných historických událostí. Je to tradiční místo pro oslavy a jiná setkání.

Myslbekova jezdecká socha sv. Václava byla umístěna před budovu Národního muzea v roce 1913. Sv. Václav je ve společnosti dalších českých svatých patronů: sv. Ludmily, sv. Anežky České, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha.

Valdštejnská zahrada

Valdštejnská zahrada je pravděpodobně první palácová zahrada v Praze vybudovaná v návaznosti na palácový objekt. Náleží k Valdštejnskému paláci čp. 17, který je přístupný z Valdštejnského nám. 4. Přísně geometrická zahrada reprezentující rané baroko se prostírá mezi palácem, Valdštejnskou jízdárnou a Letenskou ul. a je uzavřena ohradní zdí. Má plochu 1,7 ha. Palácový komplex včetně zahrady vznikl v letech 1623 - 30. Císařský vojevůdce Ferdinanda II. Albrecht z Valdštejna vybudoval areál na místě 25 domů, 7 zahrad, cihelny a dalších pozemků.

Židovské Město

Židovské Město pražské, založeno v místech mezi Karlovým mostem a Staroměstským náměstím, bylo nejvýznamnější židovskou obcí v českých zemích. Postupem let se původní osada vyvinula v Židovské Město s vlastní samosprávou a soudnictvím. Dnes se tato část města nazývá Josefov. Mimořádný význam obce spočíval vedle její početnosti a kulturního i hospodářského bohatství také v tom, že až do poloviny 17. století zastupovala ve vztahu k panovníkovi a zemským úřadům všechny ostatní židovské obyvatele Čech.